Jak dlouho bude ještě americký dolar rezervní měnou?

NEW YORK: Fed byl volán k odpovědnosti na konci šedesátých let, nejprve Francií a pak ostatními zeměmi, až do té doby, kdy jeho zlaté rezervy byly tak nízké, že neměl jinou možnost, než přehodnotit dolar na ...

NEW YORK: První rezervní měnou byla britská libra. Vzhledem k tomu, že libra byla tak "dobrá jako zlato", mnoho zemí zjistilo, že je mnohem pohodlnější v dobách zlatého standardu držet libry spíše než samotné zlato. Velké světové obchodní národy vždy obchodovaly ve zlatě, ale také v librách, s důvěrou, že Bank of England jim následně vydá zlato v pevném směnném kursu. Ke konci druhé světové války se však tento status přesunul na americký dolar na základě mezinárodní smlouvy podle Brettonwoodské dohody. Mezinárodní měnový fond (MMF) byl založen s jasným cílem sledovat závazek Federálního rezervního systému k Brettonwoodské dohodě tím, že Fed nepřivede dolar k inflaci a bude připraven směnit dolary za zlato na 35 dolarů za unci. Tímto měly země jistotu, že jejich dolary, držené za účelem obchodování, byly tak "dobré jako zlato", tak jako to bylo předtím u libry.

Nicméně, Fed nedodržel svůj závazek k Brettonwoodské dohodě a MMF se jej nesnažilo donutit k držení takového množství zlata, díky kterému by udrželi měnu v poměru 35 dolarů za unci. Fed byl volán k odpovědnosti na konci šedesátých let, nejprve Francií a pak ostatními zeměmi, až do té doby, kdy jeho zlaté rezervy byly tak nízké, že neměl jinou možnost, než přehodnotit dolar na nějakém vyšším kurzu nebo úplně zrušit své povinnosti vůči dolaru a zlatu. Bohužel Fed se neslavně rozhodl pro ten nejhorší možný scénář a vybral v září 1971 tu druhou volbu, a to odklonit se od zlatého standardu. Přesto se dolar stále držel mezi velkými obchodními národy, protože ještě splňoval funkci pro urovnání mezinárodních obchodních účtů. Nebylo jiné měny, která by se mohla rovnat dolaru, a to paradoxně i navzdory skutečnosti, že byl "odkloněn" od zlata.

Existují dvě měnové charakteristiky, které jsou užitečné v mezinárodním obchodě: první: velký obchodní národ si sám měnu vydává, a druhá: měna udržuje svou hodnotu v průběhu času tváří v tvář komoditám. Tyto dva faktory vytváří poptávku a drží tím měnu v rezervě. I když dolar dosáhl inflace ze strany Fedu, díky kterému ztrácí svou hodnotu ve vztahu k jiným komoditám, neproběhla žádná skutečná hospodářská soutěž. Německá marka udržela svou hodnotu lépe, ale německý obchod byl jen zlomek z obchodu USA, což znamenalo, že držitelé marek mohli v Německu méně nakupovat než držitelé dolarů v USA. Takže poptávka po markách byla nižší než poptávka po dolaru. Samozřejmě, že psychologické faktory taktéž pomohly poptávce po dolarech, hlavně když se USA od poválečného období stavělo do role vojenského ochránce všech západních národů proti komunistickým zemím.

V současné době jsme svědky počátku změn. Fed dovedl dolar k masivní inflaci, čímž snížil jeho kupní sílu ve vztahu k jiným komoditám, což donutilo mnoho největších světových obchodních národů použít jiné finanční prostředky. Například DuPont řeší mnoho svých mezinárodních účtů v čínském jüanu a v eurech. Přes to všechno, jedním z faktorů, který pomohl dolaru udržet si svůj status rezervní měny, je to, že ostatní měny se dostaly taktéž do inflace. Například japonský jen zažil inflaci ve větší míře než dolar díky své pošetilé snaze oživit svou stagnující ekonomiku tím, že zlevní svou měnu.

Existují důkazy o tom, že Čína chápe to, co je v sázce: zvýšila své zlaté rezervy a zavedla kontroly, aby zabránila zlatu opustit Čínu. Snaží se snad druhá největší světová ekonomika a jeden z největších světových obchodních národů svázat svou měnu ke zlatu? Každopádně poptávka po jüanu posiluje a poptávka po dolaru klesá. V praxi to znamená, že tyto velké světové obchodní národy snižují držbu dolarů a dolary držené v zahraničí proudí zpět do americké ekonomiky, což způsobuje zvyšování cen.

Bezprostřední jmenování Janet Yellen Prezidentem Obamou do funkce předsedkyně Fedu svědčí o tom, že americká politika pokračuje ve zlevňování dolaru skrze kvantitativní uvolňování. Její jmenování zvyšuje pravděpodobnost, že poptávka po dolaru bude klesat ještě více, a tím se v USA velmi pravděpodobně zvýší ceny, které budou nutit obchodní národy k držbě jiných měn jakožto rezervních. Snad jen nezávazný tlak suverénní země, jakou je Čína, může probudit Fed a donutit jej ukončit svou politiku kvantitativního uvolňování.