Zlato prudce propadlo, je to jen přestávka před další rally?

Relativní uklidnění situace na Ukrajině či klid před bouří? Tuto otázku si musí v těchto dnech položit každý investor do drahých kovů. Týden od 24. do 30. března 2014 může představovat na dlouhou dobu nejlepší příležitost...

Relativní uklidnění situace na Ukrajině či klid před bouří? Tuto otázku si musí v těchto dnech položit každý investor do drahých kovů. Týden od 24. do 30. března 2014 může představovat na dlouhou dobu nejlepší příležitost k nákupu před dalším pokračováním růstu ceny. Nebo také signalizuje to, co se před zlatou rally prvních měsíců roku 2014 očekávalo dlouhodobě, tedy pokles pod úroveň 1 100 dolarů za unci koncem roku.

Cena kovu každopádně předvedla úvodem týdne největší veletoč. V pondělí dosáhla úrovně 1 382 dolarů za unci a hned následující den se propadla na měsíční minimum 1322 dolarů. V úterý odpoledne se zdá, že došlo k odrazu od úrovně 1 305 dolarů za unci, nicméně další propad není samozřejmě vyloučen. Jako další hranice se odborníkům jeví cena 1 282, resp. 1 275 dolarů za unci. Připomeňme, že v takovém případě můžeme čekat důraznou slovní intervenci těžařských firem, pro které se dlouhodobě nevyplatí těžit při cenách pod 1 300 dolarů za unci.

Optimisté možná věří v pravidlo slabého března, které nedávno publikoval analytik společnosti Casey Research, Jeff Clark. Podle něj bývá tento měsíc pro zlato zdaleka nejslabší v celém roce, ať už cena na světových burzách podléhá býčím či medvědím náladám, nebo období stagnace. A proto je pro nákup samozřejmě nejvýhodnější, přičemž investor, který koupil v březnu a prodal v prosinci, nedokázal od roku 1975 až dodnes prodělat ani dolar.

Jenže se nabízí otázka: proč cena takto prudce propadla právě v posledním týdnu tohoto měsíce? Mohou trhy vnímat současnou mezinárodně - politickou situaci jako uklidnění, když šéfové zemí G7 definitivně potvrdili svou neochotu jednat s Ruskem na summitu v Soči a nikdo neví, co udělá obrovská armáda, rozmístěná podél hranic s východními regiony Ukrajiny? Otázek je zkrátka příliš mnoho a pokusme se na ně alespoň částečně odpovědět.

Začněme známým a respektovaným obchodníkem Leo Hamelem z kalifornského San Diega. Ten vydal důrazné doporučení pro své klienty, kteří zvažují prodej. Nejvhodnější doba, kdy prodat část zlatého portfolia se ziskem, bude podle Hamela trvat už jen pár dní. Jinými slovy, pád bude mnohem hlubší než to, čeho jsme svědky nyní, a možná tak dojde na původní odhady společností Goldman Sachs a Barclays z počátku roku.

Analytik Goldman Sachs, Jeffrey Currie, oprášil svou tezi, že zlato spadne až na úroveň 1 050 dolarů za unci. Currie vychází ze tří předpokladů. V první řadě jde o slabá americká makrodata. Ty podle něj lze přičítat takřka výhradně kalamitnímu zimnímu počasí, které nedávno zasáhlo území USA. Dá se proto čekat, že po odeznění tohoto vlivu začne americká ekonomika opět nabírat dech, což bude, spolu s obnoveným sebevědomím Fedu a s tím související možností zvýšení úrokových sazeb, pro zlato smrtící. Dalším faktorem jsou, podle Currieho, obavy ohledně dalšího snížení ratingu Číny. I ty se prý podaří brzy rozptýlit. A v neposlední řadě počítá expert společnosti Goldman Sachs se zklidněním situace na Ukrajině. Zde sice došlo k evakuaci ukrajinských vojáků z horké krymské půdy bez rozpoutání konfliktu, ale kde bere Currie jistotu, že určitě nedojde k vyhrocení situace, ať už ze strany Ruska nebo západních zemí, které, sice nejistě, ale přeci, stojí za kyjevskou vládou?

Je zajímavé, jak podezřele stranou stojí v Currieho úvaze poptávka po fyzickém zlatě, kterou naopak jiní experti považují za naprosto klíčovou, a především dlouhodobý stimul pro růst ceny, ať už stojí ruské tanky v kasárnách nebo na kyjevském Majdanu. Připomeňme, že počátkem roku došlo k zásadnímu obratu v chování ETF fondů založených na zlatě. Právě ty, a jejich výprodeje zásob, byly příčinou totálního propadu ceny počátkem roku 2013. Po necelém roce ale dělají ETF fondy, včetně toho největšího, SPDR, pravý opak, tedy rozšiřují portfolio. Nakupují i některé státy. Tento týden koluje internetem zpráva o 36 tunách zlata, mířících do trezoru irácké centrální banky. Komerční finanční ústavy v Indii pak dostaly zelenou pro nákupy v podobě snížení dovozního cla a dá se téměř s jistotou čekat, že buď končící nebo nová indická vláda nesmyslně vysoké taxy sníží. Mimo jiné i proto, že naprosto nefungují a jediné, na co mají vliv, je masivní propouštění v místním šperkařském průmyslu. A pak je tu samozřejmě Čína. Její obyvatelé, motivovaní vládou k rozumnému zacházení s finančními prostředky, nemají ani zdaleka v úmyslu přestat nakupovat jak investiční slitky a mince, tak šperky. Všechny tyto ukazatele analytik Jeffrey Currie ignoruje, což je žádoucí pro velkou společnost, jakou je Goldman Sachs.

Investor do zlata by měl ale zvažovat všechny ukazatele, nejen mezinárodní situaci a makroekonomické výsledky velmoci, která, ve světle dění na Ukrajině, už vlastně dominantní velmocí není. Proto se oklikou opět dostáváme k tezi Jeffa Clarka z Casey Research. Podle něj je březen pro zlato v porovnání se zbytkem roku vždy ztrátový. Toto pravidlo platí od sedmdesátých let, kdy přestalo být držení fyzického kovu pro Američany tabu, a není od věci se takového pravidla prostě držet.

Zdroj: BullionStreet, CommodityTradeMantra, Reuters, Bloomberg