Peníze a Čechy: kdy vznikla koruna?

V českých zemích se jako první mince objevily keltské zlaté mince zvané duhovky okolo 400 před. n. l. Jejich největší nález pochází z tzv. podmokelského pokladu, nalezeného v roce 1771. Díky obchodu se v té době u nás začaly objevovat také římské denáry, solidy a řecké statéry.

Někdy po roce 970 za vlády knížete Boleslava I. se u nás začaly razit první stříbrné denáry a okolo roku 1220 stříbrné brakteáty (Přemysl Otakar I.). Neznámější českou minci pražský groš začal razit český král Václav II. v Kutné Hoře, kam přenesl tehdejších 17 mincoven, v roce 1300, za pomoci italských fnančníků.

Ti se také podíleli na vydání proslulého českého horního práva Ius Regale Montanorum, které se na několik příštích staletí stalo vzorem pro podobné právní normy v okolních zemích. Pražský groš se stal na několik století uznávaným mezinárodním platidlem. Ražbu mincí řídil mincmistr na Horách Kutných, od roku 1462 zvaný mincmistr Království českého.

Z jedné pražské hřivny o váze 253,14 g se razilo 60 grošů, tedy jedna kopa. Za zmínku stojí zlaté florény krále Jana Lucemburského a zlaté dukáty Karla IV., které zvyšovaly prestiž českých panovníků. Ve 20. letech 16. století nastává tzv. tolarové období. Trh vyžadoval mince vyšší hodnoty, než byly pražské groše, a protože na ražbu zlatých mincí nebyl k dispozici dostatek zlata, začaly se v Jáchymově razit velké stříbrné mince zvané ?Joachimsthaler Guldengroschen, krátce thaler neboli tolar. Prostřednictvím obchodu a lipských výročních trhů se velká část z několika milionů tolarů dostala i do zahraničí. Jáchymov se svými čerstvě nalezenými stříbrnými doly zastínil i královskou mincovnu v Kutné Hoře, která i nadále razila pražské groše a drobné tzv. bílé a malé peníze.

Za císařovny Marie Terezie byla v českých zemích zavedena tzv. konvenční měna. Zlatý dukát se dělil na krejcary. Roku 1747 se 10 stříbrných tolarů rovnalo 20 zlatým dukátům. V roce 1760 byla, v důsledku špatného stavu hospodářství po válkách o tzv. habsburské dědictví, zavedena drobná měděná mince (grešle, fenik) jako první kreditní platidlo.

Pro velké částky byly v roce 1762 zavedeny papírové bankovky tzv. bankozettle bankovky. Z pověření státu je vydávala Vídeňská městská banka. Jejich emisní hodnota se v letech 1794?1811 v důsledku napoleonských válek zvýšila z 32 milionů zlatých na 1,060 mld. zlatých. Toto inflační oběživo se stalo příčinou státního bankrotu v roce 1811 hodnota měděných mincí i bankocetlí klesla na 1/5.

V roce 1856 byla zavedena tzv. rakouská měna s měnovou jednotkou zlatý, která se dělila na 100 dílů. V roce 1892 došlo k další změně, byla zavedena tzv. korunová měna. Rakouská a korunová měna se vyměňovala v poměru 1 : 2. Z výměny bankovky v hodnotě 5 zlatých za 10 korun se vyvinul výraz ?pětka? pro desetikorunu, který se udržel zčásti dosud. V únoru 1919 se oddělila měna nového československého státu od inflační válkou znehodnocené měny okolkováním a vznikla koruna československá Kč.