Zlatá mince Osmizlatník Františka Josefa I. 8 Gulden 20 Franků 1888 Uhersko

Osmizlatník Františka Josefa I. 1888 Uherský

Zlaté Floriny, známé také jako zlatníky nebo guldeny, byly obchodní mince, vydávané v letech 1870 - 1892 na území rakouského císařství v ryzosti 900/1000 Au (21,6 kt), váze 6,45 g a průměru 21 mm. Ročník 1888 byl vyražen v emisním nákladu 113 519 ks. Autorem prvního portrétu rubové strany byl Friedrich Leisek, autorem nového portrétu od roku 1880 byl Carl Gerl. Josef Tautenhayn vytvořil motiv lícní strany mince.

Rubová strana mince zachycuje portrét Františka Josefa I. s vavřínovou čelenkou. Opis mince uvádí nápis “FERENCZ JOZSEF I.” “K • A • CS • ES • M • H • D • F • O • AP • KIR”, jehož zkratky symbolizují text: Ferencz József Isten kegyelméből ausztriai császár és Magyar, Horvát, Slavon, Dalmátországok apostoli királya (v překladu František Josef I., z boží milosti císař rakouský, maďarský, chorvatský, slavonský a dalmánský apoštolský král. Značka “K.B.” umístěná v dolní části opisu mince symbolizuje mincovnu Kremnica, v níž byla mince vyražena.

Na lícní straně mince je umístěn státní znak Maďarska, který po stranách doplňuje nominální hodnota ve francích a forintech “20 Fr” A “8 Frt”. V okruží je pak uveden nápis “MAGYAR KIRALYSAG”, což v překladu znamená Království Maďarské.

Za vlády Františka Josefa I. prošel mincovní systém významnými změnami.
Politické události ve 40. letech 19. století vyvolaly nedůvěru k papírovým platidlům, což roku 1848 vedlo výměně bankovek za kov.
V prvních letech vlády Františka Josefa I. se tedy pokračovalo v ražbě mincí s podobou jeho předchůdce, císaře Ferdinanda V. Až roku 1852 byl poprvé vyražen dvacetník ve Vídni a v Praze s hlavou Františka Josefa I. zleva a letopočtem 1852.
Roku 1857 byla zavedena rakouská měna, motivovaná hospodářskými a politickými změnami. Byla uzavřena mincovní smlouva s Německým celním spolkem, která zavedla novou peněžní jednotku, tzv. celní libru. Z ní bylo raženo 45 nových rakouských zlatých (florin, maďarský forint), dělených na 100 krejcarů.
V roce 1892 byla zavedena korunová měna, založená na zlatém standardu, která vedla k ražbě zlatých (20 koruny, 10 koruny a 100 koruny) a stříbrných mincí (5 koruny, 2 koruny a koruny) a emisí bankovek směnitelných za kov. Měnovou jednotkou byl jeden kilogram zlata, z nějž mělo být raženo 2 952 korun.
Ražba mincí probíhala v několika mincovnách, jejichž značka byla na mincích vyražena. Jednalo se o mincovny Nagybánya / Velká Baňa (značka G nebo také NB), Praha (značka C), Karlovský Bělehrad do roku 1867 značka E, od roku 1868 značka GYF), Milán (značka M) a Benátky (značka V). Nakonec však zůstaly pouze dvě mincovny: Vídeň (značka A) a Kremnica (značka B, od roku 1868 značka KB). Pokud na minci nebyla mincovna vyznačena, byla mince vyražena v hlavní mincovně ve Vídni.