Sňatek Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou - 700. výročí

Zlatá pamětní medaile byla vydaná Českou mincovnou v roce 2010 o váze 1/2 unce (15.56 g) v ryzosti nejčistšího 99.99% zlata ve špičkové kvalitě proof ku příležitosti 700. výročí nástupu na trůn a slavné svatby Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou. Tyto zlaté medaile se objevují jen zřídka a proto jsou velmi vyhledávané sběrateli a investory. Medaile je dodávaná v červené plastové krabičce spolu s číslovaným certifikátem věrohodnosti ve velmi limitovaném nákladu pouze 600 kusů!

Jan Lucemburský

Jan Lucemburský (10. srpna 1296 - 26. srpna 1346), známý též pod přízviskem Slepý, byl desátý český král (1310-1346, korunován 1311), hrabě lucemburský , dočasně i titulární král polský.

Jan se pokoušel vládnout s ohledem na říšskou politiku, která byla pro Lucemburky prioritní a vzorem mu byl způsob vlády na francouzském dvoře. Jenže česká šlechta nechtěla silného panovníka. Když roku 1310 přišel Jan Lucemburský do Prahy, národ k němu vzhlížel s upřímnými nadějemi v to, že po letech rozbrojů zavládne v zemi klid z doby posledních Přemyslovců. Jan jim připravil trpké zklamání - ovšem i on se zklamal. Čtrnáctiletý Jan v době, kdy se měl sžít se sebevědomou českou šlechtou, poslouchal rádce svého otce, naopak šlechta mu dala jasně najevo, kdo je v zemi pánem.

V zahraniční politice byl Jan velmi úspěšný: byl pravidelným hostem papeže a francouzských králů, s nimiž dosud dobré vztahy zintenzivnil několika vhodnými sňatky. Na Ludvíku Bavorovi v roce 1322 vymohl jako trvalou zástavu Chebsko (jako pomoc v bitvě proti Fridrichovi Sličnému). V letech 1319-1329 byla k Českému království připojena Horní Lužice a 1335 Vratislav, k níž přiléhala značná část Slezska. Ve dvacátých a třicátých letech byl Jan Lucemburský velmi aktivní v Itálii, v roce 1331 mu císař jako říšskou zástavu potvrdil držení těchto severoitalských měst Bergamo, Bobbio, Brescia, Cremona, Milán, Novara, Pavia, dědičně získal Luccu.

V posledních letech života Jana postihla dědičná oční choroba, kvůli které v roce 1339 oslepl, a jeho účast v bitvě u Kresčaku (fr. Crécy), kde bojoval na straně Francouzů, znamenala spíše dobrovolnou smrt.