Zlatá mince 10000 Kč Zavedení československé měny 1oz 2019 Proof

Mimořádná ražba zlatých mincí - 10000 Kč Zavedení československé měny

Rubové straně mince dominuje kolek v hodnotě 1 K, který je vytržen z archu zobrazeného na lícní straně a symbolicky položen na uherské straně bankovky Rakousko-uherské banky 100 K vzor 1912. Po obvodu mince je v opisu text "ČESKOSLOVENSKÁ MĚNA" a letopočty "1919 - 2019" umístěné v mezikruží. Za slovem "MĚNA" jsou iniciály autora mince MgA. Josefa Oplištila, které jsou tvořeny kompozicí písmen "J" a "O".

Na lícní straně mince je ztvárněn perforovaný arch kolků 1 K s vytrženým prostředním kolkem. V horní části mincovního pole jsou umístěna heraldická zvířata z velkého státního znaku. Po obvodu mince v mezikruží je v opisu název státu "ČESKÁ REPUBLIKA", označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky "10 000 Kč" a značka České mincovny, která je tvořena kompozicí písmen "Č" a "M".

Ke každé minci se dodává katalogová karta červené barvy, na níž je popis mince a její plastické vyobrazení.

První československá měna

Československá koruna byla ustavena zákonem č. 84 z 25. února 1919, na jehož základě byly mezi 3. až 19. březnem 1919 staženy a okolkovány rakousko-uherské bankovky, které byly postupně až do července 1920 vyměňovány za nové československé státovky. Prvním penízem nového státu byla 100 korunová státovka z 15. dubna 1919. Prvními mincemi byly 20 haléř a 50 haléř s ročníkem ražby 1921 vydané v únoru 1922. První korunová mince byla do oběhu uvolněna také v roce 1922. První skutečnou bankovkou (nikoli státovkou) byla 20 koruna s datem 1. říjen 1926, ale do oběhu se dostala až v březnu 1927.

14. dubna 1920 byl přijat zákon o bance cedulové, který předcházel vzniku centrální banky, která však definitivně vznikla až 21. března 1926 a svoji činnost zahájila až 1. dubna 1926. Prvním guvernérem se stal Vilém Pospíšil, který byl do té doby vrchní ředitel Městské spořitelny pražské a byl též přítelem Aloise Rašína a přední finanční odborník v zemi. 15.

Po druhé světové válce byla 1. listopadu 1945 provedena měnová reforma, která řešila problém, že na území Československa kolovalo příliš mnoho platidel - kromě pěti měn (protektorátní, říšskoněmecká, slovenská, maďarská a polská) i různé vojenské poukázky. Tato reforma byla navíc spojena se znárodněním bank a podniků podle Benešových dekretů. Situace se částečně stabilizovala, ale nadále byl v zemi hospodářský chaos z důvodu znárodnění a nového postavení klíčových firem v průmyslu. Po únoru 1948 nastalo další znárodňování průmyslu.

Další měnová reforma přišla k 1. červnu 1953. Nová československá koruna byla vyměňovaná v poměru 1:5 u částek do 300 (starých) Kčs, vyšší částky byly vyměňovány v poměru 1:50. Navíc přestalo být Československo koncem roku 1954 členem MMF a Světové banky, které v roce 1944 spoluzakládalo. Po měnové reformě v roce 1953 byla většina lidí ožebračena a navíc ceny začaly stoupat. Do konce 50. let se podařilo situaci stabilizovat, ale ukázalo se, že centrálně řízená politika začíná vykazovat značné ekonomické nedostatky. V 60. letech přišla liberalizace poměrů v Československu, která však byla zastavena sovětskou invazí v srpnu 1968. Poté přišla normalizace, kdy byla celá ekonomika odtržena od reálného vývoje ve světě a nastávala postupná izolace ekonomiky ČSSR. Narůstala inflace, kterou vláda skrývala měnovými dotacemi a izolací koruny vůči jiným měnám. Ekonomické problémy centrálně řízené ekonomiky byly jedním z důvodů pádu komunistického režimu v ČSSR v listopadu 1989 a k sametové revoluci.

1.ledna 1993 došlo k rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky na dva samostatné státy a k 8. únoru 1993 proběhla měnová odluka, kterou československá koruna zanikla. Výměnný poměr k nástupnickým měnám byl 1:1. Staly se jimi česká koruna a slovenská koruna, kterou vystřídalo na Slovensku 1. 1. 2009 euro.