Zlatá mince 5000 Kč Městská památková rezervace II - Nový Jičín 2028 Standard

Zlatá mince 1/2 Oz Městská památková rezervace II. Nový Jičín

Městskou památkovou rezervací bylo historické jádro města Nový Jičín vyhlášeno roku 1967. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1313, kdy český král Jan Lucemburský udělil městu právo vybírat mýto. V té době, se také město nazývalo pouze Jičín, název Nový Jičín získalo až od roku 1397. Páni z Kravař, kteří vlastnili rozsáhlé pozemky na Opavsku, měli o město velký zájem, a tak mu povolili v roce 1373 pořádat výroční trhy a udělili právo odúmrtí, což znamenalo, že lidé se mohli svobodně rozhodnout, co se s jejich majetkem stane po smrti. Z období pánů z Kravař pochází původní gotická podoba nynějšího Žerotínského zámku a městské opevnění.

V 15. století spravovali panství pánové z Kravař. Po smrti posledního pána, Jana z Kravař, bylo město odkázáno pánům z Cimburka, kteří se zasloužili o vznik dvou předměstí - horního a dolního, kde žili především Češi.

Od 16. století bylo město prodáno šlechtickému rodu Žerotínů, kteří zde vládli 58 let. K Novému Jičínu přikoupili panství Štramberské a nově vzniklé panství si mezi sebou bratři rozdělili. Tímto krokem roku 1533 zanikla spojitost Nového Jičína se Starým Jičínem. Roku 1503 město zachvátil mohutný požár, který zničil celé dřevěné město i s archívem. V důsledku tohoto neštěstí se nezachovala ani zakládající listina města. Ihned po požáru (prvním, ne však posledním v dějinách města) se vystavělo kompletně nové zděné město, z této doby pochází i podloubí. Mezitím se městu roku 1543 dostalo veliké pocty ze strany tehdejšího krále – Ferdinanda I., který povolil městu pečetit své listiny červeným voskem, což bylo privilegium královských měst. Rod Žerotínů dával přednost Čechům a češtině před Němci a němčinou. Proto bylo veškeré písemnictví vedeno v češtině a stejně tak úředníci byli Češi. Žerotínové také přebudovali tehdejší gotickou tvrz pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek.

Roku 1558 se město Nový Jičín vykoupila Janovi z Žerotína, vydalo se pod ochranu Ferdinanda I. a stalo se svobodným městem, které podléhá pouze králi.

V 17. století během Česko stavovského povstání se město přidalo na stranu protestantů, které vedl Fridrich Falcký. Avšak po vyhrané bitvě na Bílé hoře se k moci vrátil císař Ferdinand II.. Za účast na povstání město potrestal ztrátou všech privilegií a uvedl ho pod správu jezuitů.

Na začátku 18. století byl postaven Morový sloup, pýcha novojičínského náměstí, jehož hlavním účelem byla ochrana před morem. To však nepomohlo a město zasáhla v pořadí již 3. vlna moru. Díky jezuitské nadvládě se také vytráceli čeští občané, které vytlačovali němci. Proto byla v chrámu sv. Trojice konána česká kázání na podporu Čechů. V roce 1768 a 1775 zachvátily Nový Jičín ničivé požáry, které spálily celé město a zůstala jen část dolního předměstí. Po zrušení jezuitského úřadu papežem požádalo roku 1775 město Marii Terezii, aby mohlo být opět svobodné, což by pomohlo k růstu obchodu se zbožím a tím i k růstu prosperity města. Protože Nový Jičín v té době zásoboval město suknem, Marie Terezie zbavila město poddanství a zařadila jej mezi tzv. municipiální města. Tím se stalo město opět svobodným, muselo však za to zaplatit 3000 zlatých do státní poklady.

19. století znamenalo pro město růst průmyslu. Objevily se zde první výrobní stroje a byla založena první továrna, díky prvnímu parnímu stroji, a tak se zde vyráběly další tkaniny jako např. flanel. Další růst pro město znamenala výroba bryček, které se vyvážely až do Ruska. V důsledku zrušení poddanství v českých zemích vznikly v Novém Jičíně okresní úřady a také úřady krajské.

Roku 1799 do města přišli kloboučníci Hückelové díky nimž vznikly základy pozdější světoznámé firmy Tonak a výroba soukenictví postupně upadala.

Tento produkt je součástí následujících sestav produktů: