Zlatý 10 Gulden 1897

Zlaté mince vydávané za vlády nizozemské královny Vilemíny v letech 1892 - 1897. Tyto zlaté mince se získávají jen velmi zřídka a proto jsou velmi vyhledávané sběrateli a investory.

Pro tuto minci doporučujeme tyto univerzální etue:

Vilemína Nizozemská

Vilemína Nizozemská, celým jménem Vilemína Helena Pavlína Marie Oranžsko-Nasavská (vlámsky Wilhelmina Helena Pauline Maria van Oranje-Nassau (31. srpna 1880 v Haagu - 28. listopadu 1962 na zámku Het Loo u Apeldoornu) byla nizozemská královna od roku 1890 do roku 1948, kdy abdikovala ve prospěch své dcery Juliany.

Vilemína byla velmi energická, velmi dobře rozuměla obchodním záležitostem a její investice z ní učinily nejbohatší ženu tehdejšího světa. V roce 1901 se provdala za německého prince Jindřicha, vévodu von Mecklenburg und Schwerin, playboye a pijáka, který ji podváděl a měl několik nemanželských dětí. I když se tvrdilo, že svatba byla uzavřena bez lásky, Vilemína zpočátku manžela opravdu milovala a je pravděpodobné, že sympatie byly vzájemné. Nicméně Jindřich trpěl svou rolí manžela panující královny, ocitl se v pozici, kdy nebyl nic víc než dekorace, která byla povinna chodit jeden krok za královnou. Neměl v Nizozemsku žádnou moc a Vilemína si zajistila, že to tak zůstane. Mezi příčiny manželských krizí však jistě patřila i série nezdařených královniných těhotenství. Ulehčení přineslo narození jediného potomka královského páru, princezny Juliány, 30. dubna 1909.

Královnu Vilemínu přesto čekal nelehký osud: drama první světové války, světová krize v roce 1933 i úpadek Nizozemska jako koloniální velmoci, v roce 1940 dokonce své království musela opustit, když nacistické Německo okupovalo Nizozemí. Z exilu v Londýně pak na dálku řídila boj s německými okupanty.

V roce 1945 se triumfálně vrátila zpět do Holandska. Tři roky nato, 4. září 1948, po 58 letech vlády se Vilemína vzdala trůnu ve prospěch své dcery Juliány, která ji pro její nemoc musela během několika týdnů v letech 1947 - 1948 zastupovat jako regentka. Po abdikaci byla nazývána královnou matkou s titulem princezny. Po skončení její vlády začala autorita nizozemské monarchie klesat, ale láska země k této královské rodině pokračovala. Bývalá královna opět cestovala po zemi a dodávala síly svým občanům, zejména při katastrofické povodni v roce 1953. Na sklonku života sepsala vlastní autobiografii, která se jmenovala "Eenzaam, maar niet alleen" (Osamělá, ale ne samotná).

Vilemína zemřela ve svém sídle v zámku Het Loo 28. listopadu 1962 ve věku 82 let a byla pohřbena v kryptě královské rodiny v kostele Nieuwe Kerk v Delftu 8. prosince 1962. Pohřeb byl, na její žádost a v rozporu s protokolem, kompletně v bílých barvách. Královna tak chtěla dát najevo své přesvědčení, že pozemská smrt je počátek věčného života.