Zlatá medaile Eliška Rejčka proof

Eliška Rejčka

Eliška/Alžběta Rejčka, původním jménem Richenza (Rixa) Piastovna, Ryksa Elżbieta (1. září 1288 Poznaň - 18. října 1335 Staré Brno) byla česká a polská královna, druhá manželka Václava II. i Rudolfa Habsburského. Jako jediná žena v české historii se stala královnou nejen dvakrát, ale po boku dvou mužů.

V srpnu roku 1300 se Richenza provdala za ovdovělého českého krále Václava II., jehož první manželka Guta Habsburská zemřela o tři roky dříve. Václav tak svůj nárok na polskou korunu podepřel dynastickým svazkem s dcerou posledního korunovaného polského krále. Po sňatku se o Richenzu tři roky starala sestra zesnulé královny Kunhuty, vévodkyně - vdova po Leškovi Černém Griffina Haličská. Pobývaly spolu na hradě Budyni.

Roku 1303 přijela Richenza do Prahy a 26. května byla korunována českou a polskou královnou. Při té příležitosti přijala jméno Alžběta nebo také Eliška, Rejčka je zkomoleninou jejího původního jména.

Václav II. zemřel už v červnu 1305, několik dní po narození svého prvního dítěte s Rejčkou. Případný syn snad měl jednou zdědit Polsko, ovšem narodila se dcera jménem Anežka, která byla později provdaná na slezského knížete Jindřicha Javorského a zemřela bezdětná. V sedmnácti letech se tak z Rejčky stala vdova s nelehkým postavením.

Eliška se rychle ocitla v nepřízni Přemysloven. Syn Václava II., Václav III., byl zavražděn v roce 1306 a přemyslovský rod tak měl už jen ženské potomky. Vdovou ovšem Rejčka nezůstala dlouho, za druhou manželku si ji zvolil Rudolf Habsburský, který usedl roku 1306 na uprázdněný český trůn - podporovaný částí českého panstva. Jeho sok Jindřich Korutanský, manžel nejstarší Přemyslovny Anny, utekl ze země i s manželkou. Manželství Rudolfa a Rejčky bylo dílem českého panstva, Rudolf si totiž díky manželce mohl nárokovat i polskou korunu. Eliška Rejčka, vdova po Václavovi II., mu byla vybrána také proto, že jedinou neprovdanou Přemyslovnou byla Eliška - ta byla ovšem jeho sestřenicí a ke sňatku by byla nutná papežská dispens.

I ve druhém manželství Rejčka brzy ovdověla (1307) a podporovala v nárocích na český trůn Rudolfova bratra Fridricha. Starší historiografie Rejčce vyčítala prohabsburský postoj, byl to ale především důsledek jejího postavení. Vztahy s Přemyslovnami ji donutily utéct z Pražského hradu a uchýlit se pod ochranu Habsburků.