Stříbrná mince Matka Tereza 100. výročí 2010 Proof Palau

Série Religous People (Lidé Církve)

Exkluzivní stříbrná mince vydaná Palauskou republikou v roce 2010 ze série Religous People (Lidé Církve) zobrazuje na svém rubu portrét Matky Terezy s jedinečnou technikou smaltového barvení, která zajišťuje úžasně reálné barvy. Protrét doplňují nápisy "Peace begins with a smile" (Mír začíná úsměvem), "100TH ANNIVERSARY" (100. Výročí),"MOTHER TEREZA OF CALCUTTA" a rokem výročí "1910 - 2010". Líc zobrazuje státní emblém Palauské republiky.

Mince je dodávána v modré dárkové krabičce s šedostříbrným lemováním spolu s číslovaným certifikátem věrohodnosti v limitovaném nákladu pouze 1000 kusů pro celý svět!

Matka Tereza

Matka Tereza (rodným jménem Agnesë Gonxhe Bojaxhiu, 26. srpna 1910 - 5. září 1997) byla katolická řeholnice, misionářka a humanitární pracovnice, zakladatelka kongregace Misionářek milosrdenství. Řadila se k zásadním odpůrkyním antikoncepce a potratů a k čelným představitelkám hnutí pro-life. Za své humanitární dílo získala řadu ocenění: vůbec první nositelka Templetonovy ceny (1973), Nobelovy ceny míru (1979), britský Řád Za zásluhy (1983) a nejvyššího indického civilního vyznamenání Bharat Ratna (1980).

Narodila se 26. srpna roku 1910 v albánské rodině jako nejmladší dcera úspěšného obchodníka a farmaceuta Nikolle Bojaxhiu a Drane Bojaxhiu (Barnaj rodné příjmení) ve městě Shkupi (dnešni Skopje). Rodiště tehdy náleželo Albánii v Osmanské říši. Pokřtěna byla jménem Agnese, ale doma jí říkali Gonxha (poupátko). Již ve svých dvanácti letech se rozhodla pro řeholní život. Balkánské války i první světová válka změnily politickou mapu světa a Skopje připadlo Makedonii. Tyto události rozptýlily rodinu Bojaxhiuvých po světě. Agnese odešla do Irska a v roce 1928 vstoupila do kongregace Loretánských sester. Toto řeholní společenství bylo aktivní hlavně v Indii, což Agnesu přitahovalo.

Po krátké přípravě v Dublinu v roce 1929 Agnese odjela do Indie. V Dárdžilingu složila slib novicky a přijala jméno Tereza. Na misionářské dívčí škole vyučovala zeměpis. Pro nadání a organizační schopnosti bylo Tereze svěřeno vedení Vyšší misijní školy St. Mary’s High School v Kalkatě.

V roce 1946 sestra Tereza po dohodě s představenými opustila loretánský klášter a začala se věnovat nejchudším a umírajícím. V roce 1949 ji obklopil dostatek spolupracovnic, aby mohla založit kalkatskou kongregaci Misionářek milosrdenství (Misionářky lásky, kongregace Milosrdenství). Svatý stolec 7. října 1950 uznal nové řeholní společenství řídící se františkánskými principy. Tereza zakládala útulky pro umírající, sirotky a opuštěné děti. Budovala nemocnice a školy. Během několika roků vyvinula obrovské úsilí a podařilo se jí položit základy velkému humanitárnímu dílu.

Na sklonku života absolvovala řadu cest po světě a využívala své popularity a možností setkávat se s významnými osobnostmi k podpoře sociálních aktivit své kongregace a šíření křesťanských myšlenek. Odmítavý postoj k potratům se stal podstatnou částí řeči u příležitosti udělení Nobelovy ceny míru. Potraty označila za „největším ničitelem míru“ a prohlásila: Může-li matka zabít své dítě, co brání mně zabíjet vás a vám zabít mě?

Matka Tereza, jak se jí začalo říkat, navštívila ve světě mnoho míst lidského utrpení: osadu s přesídlenci po černobylské havárii, v obleženém Bejrútu vyhledávala děti ohrožené válkou - v rozvalinách města jich našla na šedesát zmrzačených a nemocných a všechny se jí podařilo evakuovat do bezpečí.

Na otázku, zda šedesát dětí není málo, Matka Tereza odpověděla: Mě nezajímá dav. Kdybych viděla davy ubožáků, nikdy bych nemohla svoji práci začít. Zajímá mě jen můj bližní, jednotlivec, tomu mohu pomoci, a tak pomáhám…