Stříbrná mince 200 Kč Zahájení pravidelného vysílání čs rozhlasu 100. výročí 2023 Proof

Zahájení pravidelného vysílání Československého rozhlasu - 100. výročí

Na rubové straně dvousetkoruny je ztvárněn historický stan, který je spjat s počátky rozhlasového vysílání. Za stanem je umístěn vysílací stožár a v levé přední části je stan částečně překryt historickým logem Československého rozhlasu z roku 1991. Texty "ČESKOSLOVENSKÝ ROZHLAS" a "1923-2023" se nachází v opisu po obvodu mince. Iniciály autorky mince Mgr. Marie Šeborové, které jsou tvořeny kompozicí písmen "M" a "Š", jsou umístěny vedle stanu při pravém okraji mince.

Na lícní straně dvousetkoruny se nachází rozhlasový mikrofon, vlevo od něj je ztvárněn jeden vysílací stožár a vpravo od něj dva vysílací stožáry, z nichž stylizovaně vychází rádiové vlny. V pozadí se v pravé spodní části mince nachází historická budova vysílací stanice Kbely. Po obvodu při spodním okraji mince je v neúplném opisu text "ČESKÁ REPUBLIKA". Označení nominální hodnoty se zkratkou peněžní jednotky "200 Kč" je umístěno ve spodní části mince. 

K prvním pokusům o rozhlasové vysílání na území Československa docházelo již před skončením 1. světové války a další pokusy pokračovaly i po ní. 28. října 1919 byl k výročí vzniku republiky odvysílán pořad složený z mluveného slova a hudebních vstupů. Technickou stránku vysílání tehdy zajišťovala armáda z Petřínské rozhledny.

Nápad pravidelného rozhlasového vysílání pochází od Eduarda Svobody. Během návštěvy USA ho zaujaly rozhlasové přijímače, které byly součástí hotelových pokojů a hostům nabízely poslech zpráv. Po návratu proto oslovil novináře Miloše Čtrnáctého ze Spolku českých žurnalistů. V prosinci 1922 společně zažádali o koncesi na veřejné radiotelegrafické vysílání. Během vyjednávání na Ministerstvu pošt a telegrafů se k nim připojil podnikatel dr. Ladislav Šourek, který byl ředitelem firmy na výrobu rozhlasových přijímačů Radioslavia.

K prvnímu vysílání došlo 18. května 1923 ve 20.15 hod. v blízkosti kbelského letiště v Praze ze stanu zapůjčeného skauty. Z éteru se tak ozvala první slova Haló, haló.... Hodinový pořad na dlouhých vlnách obsahoval hlášení a koncert. Délka a začátek pořadu pak byly zachovány i pro následující vysílání. Československo se tak stalo třetí zemí na světě s pravidelným rozhlasovým vysíláním a vznik Československého rozhlasu je proto datován pouze rok po založení britské BBC.

Trojice mužů sloučením Radioslavie se Spolkem českých žurnalistů založila společnost Československé zpravodajství radiotelefonické, která získala z Ministerstva pošt licenci potřebnou k vysílání. Tato společnost byla po několika týdnech přejmenována na Radiojournal.

Příjmy Radiojournalu pocházely z koncese vázané na vlastnictví rozhlasového přijímače. Posluchačům koncesi udělovalo Ministerstvo pošt a telegrafů. Proces, trvající až tři měsíce, byl administrativně náročný a vyžadoval splnění řady podmínek. Žadatel musel vlastnit přijímač od Radiojournalu, mít čistý trestní rejstřík nebo vlastní bydlení. Radiopřijímače byly nedostatkové zboží a pořizovací náklady dosahovaly až ročního platu dělníka. Proto prvními majiteli koncese byli bohatí lidé, jako továrníci, bankéři, právníci a lékárníci. První koncese byla vydána lékaři z Řevnic u Prahy v září 1923.

Na konci roku 1923 měl Radiojournal pouze 47 koncesionářů, kteří mu odváděli sto korun měsíčně a šedesát korun ročně poštovní správě. K propagaci a získání nových koncesionářů napomáhala produkce na veřejných místech. Posluchačů rozhlasu bylo ale podstatně více. Lidé si podle běžně dostupných návodů vyráběli vlastní rádia a poslouchala program "na černo". Nelegální poslech byl tehdy trestán nejméně půl rokem vězení. Proti tomu zakročil nakonec prezident Masaryk vyhlášením amnestie.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli a vložena do tmavě modré krabičky spolu s certifikátem věrohodnosti od ČNB.