Lícní strany medailí jsou věnovány těmto osobnostem rudolfinské doby:
Tadeáš Hájek z Hájku, Tycho de Brahe, Jehuda Löw Ben Becalel a Johannes Kepler.
Rub medailí je pro všechny čtyři stejný, zachycuje portrét Rudolfa II.

Rudolf II. Habsburský

Rudolf II. Habsburský (18. července 1552, Vídeň - 20. ledna 1612, Praha) byl římský císař, král český, uherský a chorvatský. Byl synem císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské. Jeho rodiče byli bratranec a sestřenice, Rudolfovi dědové byli bratři.

Narodil se ve Vídni jako třetí potomek infantky Marie, dcery Karla V. a císaře Maxmiliána, syna krále Ferdinanda I. Spolu se svým bratrem Matyášem byl vychováván u svého strýce Filipa II. ve Španělsku. Toto prostředí položilo základy jeho zájmu o umění, ale také psychickým potížím, protože přísně katolické Španělsko i vztahy v rodině znamenaly pro budoucího císaře velkou zátěž.

Roku 1572 se Rudolf stal uherským králem a roku 1575 králem českým a římským. Tak nenávratně skončila doba jeho mládí. Z Vídně se brzy přestěhoval do Prahy a naplno zde uskutečňoval své umělecké aktivity. Praha se díky Rudolfovi stala kulturním centrem evropského významu a k císařskému dvoru se sjížděli umělci, vědci, i podvodníci ze všech koutů světa. Císař se zajímal také o vědu, hlavně o astronomii, matematiku, fyziku a chemii. Jeho zájmu neunikla ani černá magie a čarodějnictví.

Císař Rudolf II. přemístěním dvora z Vídně do Prahy na čas vrátil Praze lesk a význam hlavního města. Čechy se staly centrem jeho říše. Rudolf II. proslul především jako mecenáš, sběratel, příznivec astronomie, alchymie a astrologie, ale také jako podivín, u něhož se střídaly záchvaty zuřivosti s hlubokou apatií.Rudolfovu říši ohrožovali Turci. Uherští magnáti využívali této situace a uzavírali s nimi spojenectví proti Habsburkům. Po jedné z proher si Uhrové Vídeňskou smlouvou vydobyli náboženskou a politickou svobodu.Přestože byl Rudolf poražen, odmítl ji podepsat a uznat její platnost.