Průměr: 16 mm
Hmotnost: 4 x 3.11 g
Ryzost: 999.9/1000 Au
Kvalita provedení: Proof
Hrana: hladká
Limit: 500 ks
Emise: 10.5.2012
Autor: Majka Wichnerová
Ražba: Česká Mincovna
Vartenberkové
Za zakladatele rodu je považován Markvart, syn Markvarta z Března, jenž někdy po roce 1268 vybudoval nedaleko Mimoně hrad Stráž neboli Vartenberk. Zachovala se jeho pečeť s nápisem S. Marqvardi de Wartenberc. Je ovšem možné, že hrad založil až jeho syn Beneš z Vartemberka, přezdívaný Velký či Veliký. K tomu připojil Sobotku a působil jako královský komorník a pražský purkrabí. Benešovi čtyři synové rod rozdělili do čtyř větví: kumburská, kostská, veselská a děčínská.
Ve 14. a 15. století patřili k nejvýznamnějším rodům Českého království. Majitelé hradu Kost, Petr a Markvart, získali i Žleby, Hrubý Rohozec či Zbiroh. Markvart se stal mistrem královské komory, po neshodě s králem mu v roce 1388 vypověděl válku. Byl poražen, jeho hrady pobořili.
Kumburská linie, která kromě hradu Kumburk vlastnila ještě Mohelno a Drnholec, vymřela počátkem 15. století. Veselští přidali k Veselí mimo jiné Veliš, Jičín a Trosky. Čeněk starší působil jako nejvyšší komorník, od roku 1356 zastával post pražského purkrabího. O vzestup rodu se však nejvíce zasloužil jeho syn Čeněk mladší z Vartenberka († 1425) během husitských válek stál na straně podobojí, inicioval protestní list proti upálení Mistra Jana Husa. Dlouhou dobu odmítal přijmout Zikmunda za českého krále, avšak již v roce 1422 přešel ke katolíkům. V letech 1414-1420 zastával místo nejvyššího pražského purkrabího, do zletilosti Oldřicha z Rožmberka byl jeho poručníkem.
Z děčínské větve se nejvíce prosadil Jan ze Stráže, jemuž kromě Vartemberku patřil i Děčín. Jeho synové Vaněk, Jan a Beneš založili další větve a odnože rodu. Jan z Ralska, zvaný také Chudoba, se stal pražským kanovníkem, časem se úřadu zřekl. Postavil si hrad Ralsko a získal velký majetek na severu Čech. Během husitských válek stál střídavě na obou stranách. Podobně se choval i Zikmund, který válčil s Lužičany a Míšňany. Účastnil se korunovace Albrechta II. na českého krále, s nímž táhl proti vzbouřenému Táboru. Při jízdě upadl do podezření, že svého krále zradil, zajali jej a uvěznili v jindřichohradeckém vězení, kde jej umořili hlady.
