Král český a uherský

Josef II. (* 1741, + 1790) byl nejstarším synem rakouské, české a uherské panovnice Marie Terezie a císaře Svaté říše římské národa německého Františka I. Lotrinského. Josef II. je považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských představitelů osvícenského absolutismu společně s ruskou carevnou Kateřinou II. Velikou a pruským králem Fridrichem II. Roku 1760 se Josef II. oženil s Isabellou Parmskou, která mu dala jeho jedinou dceru Marii Terezii, Isabella však zemřela již v roce 1763 a jediná dcera pak v roce 1767. Po smrti milované ženy si Josef II. bere v roce 1765 Marii Bavorskou. Tento sňatek se však uskutečnil čistě z politických důvodů a nebyl ani tak výsledkem svobodné vůle budoucího císaře, jako spíše jeho matky.

V roce 1765 byl Josef II. po smrti otce jmenován císařem Svaté říše římské. Zpočátku vládl po boku své matky, která držela v rukou faktickou moc. Po její smrti roku 1780 se ujal plně vlády a byl zvolen králem českým a uherským. Do tohoto období spadají jeho nejvýznamnější kroky, kterými reformoval říši. Jedná se především o vydání Tolerančního patentu, který rušil výsadní postavení katolické církve v rakouských korunních zemích. Dále pak o Patent o zrušení nevolnictví, který poddaným povoloval stěhování, uzavírání sňatků, učení se a vzdělávání bez nutného povolení vrchnosti.