První český král z rodu Lucemburků, Jan Lucemburský (Slepý) - otec Karla IV.

Medaile je vydávána u příležitosti 700 let od královského sňatku Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského.

Má připomenout historický význam dynastického propojení střední a západní Evropy a politický odkaz prvního Lucemburka na českém trůně, který 3. prosince 1310 pojal Elišku Přemyslovnu za svou choť a ovládl Prahu. Na 7. únor 2011 pak připadá 700. výročí korunovace tohoto královského páru.

Tímto aktem vstoupila na český trůn dynastie Lucemburků, která převzala politické a kulturní dědictví posledních Přemyslovců, dodala mu evropský rozměr a vytvořila z českého státu středoevropskou velmoc - soustátí České koruny. Praha se za vlády Lucemburků stala politickým centrem středověké Svaté říše římské a nejdůležitější kulturní metropolí na sever od Alp a na východ od Rýna.

Averzní strana nese portréty manželského páru Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, který je lehce dominantnější a svou ženu „chrání“ překrývajícím ramenem.

Umístění Jana Lucemburského v popředí symbolizuje i nástup Lucemburků na český trůn.

Při tvorbě portrétů se autor inspiroval portréty Jana Parléře ze svatováclavského triforia.

Reverzní strana nese podobný prvek -českého a lucemburského lva, který toho českého opět mírně překrývá. Oba znaky jsou sklenuty lomeným obloukem, jenž je zde použit jako typický prvek doby i jako symbol propojení manželství - oblouk se klene nad oběma znaky a spojuje je. Motiv pod znaky pochází ze závěti Jana Lucemburského.