Desatero přikázání Sada 10 nejmenších zlatých medailí Izrael 2013 Proof

Série "The Ten Commandments"

Světově velmi populární série "The Ten Commandments" (Desatero přikázání), vydaná v Izraeli v roce 2013 exkluzivně jako sada deseti zlatých (nejmenších) medailí, ražených Izraelskou mincovnou (The Holy Land Mint) ve špičkové kvalitě proof, je věnovaná biblickému Desateru, které dal Bůh lidem. Každá zlatá medaile v této sérii je vydaná o váze 1/25 oz (1.244 g) a v ryzosti 999.9 nejčistšího zlata.

Každá medaile umělecky ztvárňuje jedno přikázání z Desatera. Motiv obklopuje přikázání v angličtině a hebrejštině. Líc každé medaile zobrazuje číslovku „10“, dvě desky se zákony, název „COMMANDMENTS“ (Přikázání) v angličtině a hebrejštině, logo mincovny, váhu a ryzost.

Medaile jsou dodávány v dřevěné krabičce v limitovaném nákladu pouze 10 000 kusů pro celý svět! Na zadní straně krabičky je umístěný kovový štítek, na kterém je vyryta váha, ryzost, limitovaný náklad a sériové číslo sady.

Desatero

Desatero, či dekalog, považují židé a křesťané za příkazy (přikázání), které Bůh - Hospodin - dal lidem jako směrnici pro způsob života. Podle Starého zákona předal Bůh dvě desky s přikázáními na hoře Sinaj do rukou Mojžíšových. Přikázání jsou v Bibli vyjmenována dvakrát; poprvé v knize Exodus, podruhé v knize Deuteronomium.

Tradiční výklad předpokládá, že Zákon v dnešním stavu, včetně Desatera, přijal Mojžíš na Sinaji. Toho se drží jak ortodoxní Židé, Talmud, tak i fundamentalističtí křesťané.

Biblická kritika naproti tomu rozlišuje v Bibli různé časové a tradiční vrstvy, což připouští postupné a mozaikovité vznikání Bible, včetně Desatera. U něj se předpokládá velmi stručná podoba u všech přikázání, jako u „Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš“ (G. v. Rad). V pozdějších komentářích a výkladech se obě verze liší, bývají tudíž považovány za pozdější dodatky. F. L. Hoßfeld a W. Johnstone jsou toho názoru, že celé Desatero vzniklo až v babylonském zajetí či po něm (asi 6. stol. př. n.l.). Pravděpodobný může být vliv Egyptské knihy mrtvých, v jejíž 125. kapitole, týkající se soudu mrtvých, můžeme najít v mnoha jiných bodech, několik podobných těm z Desatera. Egyptská kniha mrtvých je přitom nepochybně starší než samotná Bible.

Podle H. Greßmanna a E. Jenniho pochází jádro už z Mojžíšovy doby (14.-13. stol.). Podle L. Perlitta z konce 7. stol., J. Wellhausen jej datuje 8. stol., atd. Vodítkem je především předpoklad, že osloveným je muž, svobodný rolník, ženatý, otec dětí, syn starých rodičů, majitel statku a otroků - sociální status, k němuž se (kočovní) Židé vypracovali až v pozdějších dobách. V důrazech na sobotu je zase spatřován vliv náboženského života v době chrámů a po babylonském zajetí. V důrazu na jedinost Boží a v zákazu zobrazování Boha je pak spatřována polemika proti babylonskému pohanství, které mohlo být pro exulanty svůdné.