Zlatá mince 25 Pesetas z roku 1877
Průměr: 24 mm
Hmotnost: 8,0645 g
Ryzost: 900/1000 Au
Nominál: 25 Pesetas
Hrana: vroubkovaná
Náklad: 10,047,885 ks
Autor: Eduardo Diaz Pimienta, Julio Escosura Tablares a Ángel Mendoza Ordonez
Ražba: Španělská mincovna
Zlatá investiční mince vydaná za vlády španělského krále Alfonse XII. v roce 1877. Tyto zlaté mince se získávají jen velmi zřídka a proto jsou velmi vyhledávané sběrateli.
Alfons XII.
Alfons XII. (28. listopadu 1857 - 25. listopadu 1885), znám též pod přízviskem Rey Pacificador (král mírotvorce), španělský král z rodu Bourbonů, králem byl v letech 1870 – 1885, ale skutečně vládl 1875 – 1885.
Ve Španělsku se situace stávala stále více chaotickou, král Amadeus I. Savojský musel roku 1873, po dvou letech své vlády, abdikovat. Byla vyhlášena republika a prezidenti se rychle střídali. V té chvíli do událostí zasáhl Antonio Cánovas del Castillo, usilující o návrat Bourbonů na trůn. Na jeho popud napsal Alfons v Anglii manifest, jehož textem si rychle získal srdce většiny španělského obyvatelstva.
V prosinci 1874 navštívil Alfons matku v Paříži a zde obdržel telegram, že generál Martínez Campos svrhl neúspěšnou prozatímní Serranovu vládu a Alfons byl oficiálně uznán a prohlášen španělským králem. 14. 1. 1875 vjel Alfons XII. slavnostně do Madridu. 24. 5. 1876 vyhlásil novou ústavu, která zaručovala náboženskou a tiskovou svobodu, a podle anglického vzoru byl zřízen dvoukomorový parlamentní systém, kde se o moc se dělily dvě politické strany: konzervativci, vedení autorem nové ústavy Cánovasem del Castillem, a liberálové v čele s Práxedesem Mateem Sagastou. Skutečná opozice, tedy karlisté, republikáni, anarchisté a socialisté byli zatlačeni do ilegality. Během své vlády Alfons XII. stabilizoval politickou situaci v zemi a jeho osoba se stala zárukou míru a prosperity.
Alfons XII. trpěl ke konci života tuberkulózou, což ale držel v tajnosti. Ještě v lednu 1885 vlastnoručně pomáhal při záchranných pracích po zemětřesení v Andalusii, v červenci se neohroženě vydal do oblastí zasažených epidemií cholery. Jeho odvaha se stala legendární, ale nikdo netušil, že král už stejně nemá co ztratit. V době, kdy cítil blížící se konec, povolal k sobě svou další milenku, Adélu Borghiovou, od roku 1885 vyhnanou ze země, aby s ní strávil poslední měsíce života. Koncem října 1885 odjel z Madridu do letního sídla El Pardo. 23. 11. 1885 se králův stav zhoršil. Zemřel 25. 11. 1885 v nedožitých 28 letech. Šest měsíců po manželově smrti porodila Marie Kristýna syna Alfonse. Následujících sedmnáct let vládla za syna jako regentka, a to až do chvíle, kdy se ujal roku 1902 trůnu, jako Alfons XIII.
